Doga a agility??

Nedávno mi bylo nabídnuto, že když se rekreačně věnuji agility s německou dogou - jakožto absolutně "neagiiťáckým" plemenem, tak zda bych neshrnula svoje laické postřehy a osobní zkušenosti do nějakého dokumentu, který by bylo možno zveřejnit na stránkách https://nemeckadoga.net/  Tento web se věnuje převážně výcviku a různým jiným sportovním aktivitám s německou dogou a můj článeček by třeba mohl "nakopnout" některé další dogaře a možná nejen je, ale i ostatní majitele aktivních psů různých plemen, kteří jsou mylně přesvědčeni o tom, že přece nemohou vyzkoušet nějaký psí sport, protože jejich plemeno se přece na danou aktivitu vůbec nehodí. To je bohužel hojně rozšířený OMYL !!! Pokud máte aktivního, sportovně založeného psa (tzv. k neutahání) a jdete na to s rozumem, klidně vyzkoušejte jakýkoli psí sport, který Vašeho psa baví, zaměstná a hlavně....utahá :-))

Takže zde je můj příspěvek........

Agility, nebo-li tzv. „psí parkur“, už v dnešní době zná asi většina pejskařů. Stručné vysvětlení pro ty, co nevědí o čem je řeč....jedná se vlastně o to, že pes bez vodítka a obojku překonává pod vedením psovoda různé překážky – hodnotí se bezchybnost a rychlost.

Já osobně jsem ještě před několika lety vnímala agility jako sport pro ta superrychlá plemena typu border kolie, australský ovčák, jack nebo parson russell teriér, apod. Prostě ta malá až střední plemena, vyznačující se zrychlením z „0 na 100“ pod 5 sekund, která sotva odstartují, už je musíte hledat v cíli a nebýt složitosti poskládaných překážek, ani pomalu nepostřehnete, že na trati zrovna běží. První můj poznatek, že to až tak nebude pravda, nastal na výstavě PROPET v Brně, kde jsem někdy po roce 2000 viděla běžet i plemena typicky neagiliťácká. Nejvíc mi utkvěl v paměti královský pudl a rhodes. ridgeback. A nebyla jsem zdaleka jediná, kterou tahle plemena zaujala, neboť oba tito závodníci sklidili bouřlivý potlesk.

Tehdy by mě vůbec nenapadlo, že si sama na sobě vyzkouším jaké to je, běhat agility s neagiliťákem, i když „jen“ rekreačně.

Uběhlo pár let a já se stala majitelkou hyperaktivní německé dogy z chovatelské stanice Regia Uttis, jménem Guliver.

Od malička byl neřízená střela - žádné hodné, spavé dogátko jako byli ti moji před ním. Bohužel nebo snad bohudík (někdy nevím co je vlastně lepší) z toho nevyrostl.

Už jako malé škvrně se cpal na každé poleno a kládu.....bez nějakých známek strachu vlezl vždy všude, prolezl kde-co......a jeho největší vášní bylo a stále je, skákání a běhání s ostatními psy a když nebyl nikdo po ruce, tak si v podstatě občas i vystačil sám.

No a vzhledem k té jeho hyperaktivitě, jsem si vzpomněla na agility.

Nicméně je to přece jen německá doga – obří plemeno, takže bylo třeba počkat.

Jak rostl, tak jsem jeho aktivitu ventilovala 3x týdně cvičákem (nešlo ani tak o klasický výcvik, ale spíš o vyblbnutí se psama a taky chlapečka konečně trochu unavit), o víkendech dlouhé procházky a občas nějaký ten coursing (běh za střapcem). Když dovršil druhý rok, bez nějakých růstových problémů a v perfektní kondici, začala jsem shánět „někoho“ kdo by byl ochoten vzít do kurzu agility, německou dogu. A tady jsem krapet narazila. Přece jen borderka to není a občas jsem i poznala, že si na druhém konci telefonu ten dotyčný myslí, že jsem se asi úplně zbláznila.

Po několika týdenním shánění jsem se domluvila a nakonec i zakotvila ve psí škole K9, Brno – Nový Lískovec. Jsou zde skvělé výcvikářky, které pro nás měly hned od začátku úžasné pochopení. Za všechny si dovolím vyjmenovat Marcelu Marečkovou a Lucku Vytrhlíkovou.

A jaké bylo mé nadšení, když jsem, zjistila, že na jejich hodiny chodí i další „neagiliťácká“ plemena např. čivavy, maltézáček, bostonský teriér, grifonci, ridgeback, apod. Takže už to bude rok, co sem chodíme na hodiny agility a jsme oba velmi spokojeni.

Pravda....doga a agility má svá specifika, např. u překážek :

Tunel – standard má průměr 60 cm, tudíž se dogáč plazí téměř po břiše. I z toho důvodu se může stát (jako např. někdy u mého Gulivera), že se mu občas do tunelu moc nechce. U nás zabírá, když tunel sem-tam vynecháme a po určité pauze do něj pak Guliver zase vletí jak šipka. Navíc, když na tunel svítí přímé slunce, bývá dost rozpálený a uvnitř je strašné teplo. I tohle je důvod, že pes do tunelu prostě nechce. Proto musíme být soudní a vědět, kdy se to holt dá a kdy ne.

Důležité upozornění !!! Z vlastní zkušenosti doporučuji zajistit si pomocníka, který si obkročmo sedne na tunel z té strany, kudy má obřík vbíhat. Ono stačí, když se dogáč méně sehne a tunel, který je za normálních okolností dlouhý 3-6 metrů, je okamžitě srolován a o polovinu kratší. Navíc to psa pak může vylekat nebo odradit.

Látkový tunel – ten je tvořen pevným vchodem ve tvaru tunelu nebo kruhu a má zbylou část (cca 2 – 3 m) z volně položené látky. Tenhle má Guliver radši, neboť tunel má krapet větší průměr a nemusí se v něm až tak moc plazit.....nicméně látka, kterou prolézá ho lechtá, takže jakmile z tohoto tunelu vyběhne, musí se okamžitě a velmi důkladně otřepat. V tu chvíli i těm nejzarytějším závodníkům cukají koutky a chápou, že tady opravdu o vítězné vavříny nejde. A to se nezmiňuji o spršce slin, kterou počastuje každého v okolí :-))

Skokové překážky (tzv. skočky) – velikostní kategorie jsou oficiálně dle kohoutkové výšky psa („S“ Small - menší než 35 cm, „M“ Medium - od 35 do 43 cm, „L“ Large - 43 cm a výš). Jelikož běháme pouze rekreačně a nejsme vázáni oficiálním Řádem klubu agility ČR, zůstáváme u velikosti „M“. Pro neznalého člověka může být legrační, že doga skáče pouze výšku „M“ a Border kolie valí přes „L“, ale není třeba klouby zatěžovat víc než je nutné. Jde přece o radost, ne o maximální sportovní výkon.

Slalom – fakt bezva, aspoň teda pro mého Gulivera.....baví ho to. Pravda, kroutí se mezi těmi tyčkami jak had a občas se to snaží proskakovat jak malá plemena, ale to opravdu nejde...o to větší je to srandáááá.

Kladina + houpačka – to jsou v podstatě standardní překážky, které zná každý, kdo někdy byl se psem na cvičáku. Pokud však nejsou tyto překážky schválně rozšířené, sami víte, že pro dogu je relativně složité poskládat ty velké tlapy na úzkou desku a což teprve, když by měla „teoreticky“ utíkat :-))

Opět to nebudeme přehánět, takže já osobně Gulivera při absolvování těchto překážek vždy slovně velmi důrazně brzdím. Není v našem zájmu žádný nepříjemný pád.

Áčko – opět standardní výcviková překážka a naše nejoblíbenější. Áčko Guliver prostě miluje a jakmile ho při běhu má v zorném poli, tak můžu řvát jak chci, že na „áááčko ještě nééééé“ a on si ho stejně vyběhne. No a pro jistotu ho pak vezme ještě jednou zpět. 

Existují i další překážky, např. kruh, stůl, zeď, skok daleký, může být i kombinace dvou nebo tří překážek (dvojskok, trojskok), ale o tom se už rozepisovat nebudu. Všechny potřebné informace je možno si přečíst na stránkách „Klubu agility České republiky“ www.klubagility.cz

Ještě jedna věc by stála za zmínku v souvislosti doga a agility......tzv. „zóny“.

To jsou jinobarevně označené části překážek (spodní část kladiny, houpačky, áčka – na obou stranách viz. obr.), kterých se musí pes při překonávání překážek dotknout....je to vlastně přibrždění psa resp. donutit ho neskákat překážky z výšky, ale seběhnout až na zónu. Nácvik probíhá přímo tím, že se pes prostě při sbíhání překážky úplně zastaví. Ale zase......... doga je kolos – můj Guliver, ač není žádný obr, váží 75 kg a představte si co to je za sílu, když se těch 75 kg rozběhne tryskem na áčko a při sbíhání dolů ho nutíte tuhle rozjetou mašinu rázem zastavit. Takže, jak mi bylo nakonec i navrhnuto mými výcvikářkami..... vzhledem k velikosti psa prostě zóny neděláme. Teda neděláme je na áčku....na kladině, jelikož jde relativně pomalu, není problém ho u země zastavit....totéž houpačka. Ale minimálně na áčku zóny opravdu nedoporučuji !!

A teď snad ta nejdůležitější pravidla :

1) Určitě nezačínat dřív, než v 1,5 roce věku psa....spíš bych i volila kolem toho druhého roku věku.

2) Jednoznačně musíte přihlédnout k jeho aktuálnímu fyzickému a taky psychickému stavu. Měl by být akční a ve výborné kondici. Jestliže se bojí kladiny nebo vlézt do tunelu – nelámala bych to přes koleno. Uvědomte si, že v tom tunelu se plazí po břiše a jestli má např. strach z úzkých prostor, je to pro něj zbytečný stres.

3) Doporučuji si překážky nejdřív vyzkoušet někde ve psím výběhu (tam bývají vesměs ty překážky širší, takže i pro velkého psa schůdnější) nebo na cvičáku, abyste viděli, jestli to psa vůbec baví. Pokud váhá nebo chce z půlky kladiny skákat dolů, když vidí dalšího psa, apod., nechte to být a na agility s dogou zapomeňte. Samozřejmostí je psa jistit a pokud už je to nad Vaše síly, vezměte si k sobě pomocníka. Spousta psů, pokud z překážky spadne, už se na ni prostě potom bojí. Nehledě na to, že takový pád může přivodit nehezké zranění.

4) A taky si uvědomte, že jste majitelé obřího plemene a ta jak známo, stárnou podstatně dříve než plemena střední a malá. Pokud začnete s dogou běhat v jejích dvou letech, je to záležitost pouze na pár sezón.

Můj Guliver např. strašně špatně snáší přímé slunce, takže přes léto my prakticky na agility nechodíme. Tím se Vám ten čas taky může krátit, tak si to ničím nenechte zkazit a snažte si to oba užít.

Pokud si uvědomíte, že :

- doga v agility nebude nikdy stát na stupni vítězů

- doga s agility začíná oproti menším plemenům později (min. o 6 měs. – 1 rok)

- doga s agility končí podstatně dříve než menší plemena

- doga na agility vždy přiláká pozornost

......tak to s dogou klidně zkuste.

Je to prostě jenom o tom, že musíte svého psa znát a vidět na něm co ho baví, co zrovna nemusí a čím ho vyloženě děsíte.

Vidíte sami, že ty cca 4 základní podmínky nejsou nic hrozného a i doga může běhat agility, pokud má rozumného pána.

A ještě jedna perlička z našeho agility života....zúčastnili jsme se klubového závodu, kde se mimo jiné běžela i tzv. „rychlostní rovinka“ – to bylo pro všechny závodníky bez rozdílu velikosti. Rychlostní rovinka se skládala ze dvou tunelů a dvou skokových překážek. No a ve "sranda" kategorii „O nejpomalejšího psa“, byl Guliver vítěz v začátečnících (přece jen prosoukat to óbr tělo těma tunelama chvilku zabralo) a v kategorii "pokročilí" obsadila první místo čivava.....no není to vtipný? 

Takže se vrátím zpět na začátek..... Doga a agility?? A proč vlastně ne??

Martina Odehnalová a Guliver Regia Uttis

Autor úžasných fotek je Zdeněk Mareček a František Matějka