HUBERT Uttis

NĚMECKÁ DOGA - černý pes

Chovatel - Iveta Herinková, chovatelská stanice UTTIS

Datum narození  12.6.1994,   úmrtí 22.12.2001 - torze žaludku

Můj úplně první pes....prostě byl jen můj a já si ho prosadila přes odpor své vlastní matinky.

Že budu mít psa právě z tohoto vrhu bylo pečlivě naplánované tím, že jsem si vybrala tatínka - koho taky jiného než milovaného CECILKA. Po něm jsem chtěla kluka, jak buka. Černí kluci tam byli tři a já si vybrala hned pár týdnů po jejich narození....vše bylo domluveno s chovatelkou Ivetou Herinkovou.

Jelikož moje matinka si psa doma vyloženě nepřála, celá akce podléhala největšímu utajení - misky, vodítko, obojek, sáčky piškotů poschovávané ve skříních mezi prádlem (tam mi mamka nikdy "nelezla"), zakoupené granule ponechané u chovatelky s tím, že si je odvezu zaráz se štěnětem a jinak tzv. "klid po pěšině". 

Den "D" byl stanoven na neděli 28.8.1994. Těsně před odjezdem se štěnětem v náručí jsem od chovatelky zavolala domů s tím, že nepřijedu sama...."bude to černé, chlupaté a čtyřnohé". Odpověď mé drahé maminky zněla...."jestli přijedeš se psem, tak si hledej nové bydlení".

Šoféra mi tehdy dělal švagr Jarek, který mi také donesl až do bytu dva pytle granulí. Než jsem se v předsíni otočila....pytle s granulema přistály u mých nohou, dveře klaply a dole startovalo auto. Jarek zjevně nechtěl riskovat střet s mojí namíchlou maminkou, která by ho pak mohla pokládat za spoluviníka :-)) 

Nu co už....tak jsem sebrala zbytek odvahy a donesla štěně ukázat a představit...."tak tohle je Hubert". Maminka se tvářila jak bůh pomsty, nicméně zazněl stručný dotaz...."jak bude velkej??" Rychle jsem odpověděla, že moc ne, že má malý rodiče (to, že měl Hubert nakonec 91 cm v kohoutku už pak nikdo neřešil).

No a jak den "D" dopadl? U spícího štěněte maminka seděla několik hodin a Hubert se stal na dalších 7,5 let plnohodnotným a milovaným členem domácnosti.

Jako štěňátko byl Hubert vcelku hodný.....sice krapet okousal dřevěnou nohu od postele a rozkousal jedny boty (bohužel to zrovna byly letní sandálky jedné paní co chodila na návštěvu za naší babičkou), ale jinak žádné extra škody nenadělal. Lidi mu moc nevadili - je fakt, že se ženskýma komunikoval téměř ihned, u chlapů dělal trošku okolky a jelikož vyrostl s mojí neteří a synovcem, zvládal bez problémů i děti. Takže povahově bych řekla, že byl "v pohodě".

Co mu vadilo, tak jízda prostředky městské hromadné dopravy. Tudíž veškeré naše výlety byly buď autem, ale jelikož jsem tehdy zase tak moc nejezdila, tak jsme chodili téměř všude pěšky......což nám nijak extra nevadilo. 

Jako dospělák byl povahově typický "samec". S fenkami různých velikostí a se štěňaty neměl sebemenší problém.

Dospělé psy však dělil na dva velikostní rázy :

1) do velikosti dalmatina - bez problémů. V podstatě se tvářil, že pro něj neexistují.

2) velikost dalmatin a výše - problém !! Okamžitě byl připraven ke rvačce.

A proč zrovna velikost dalmatin? No protože na ulici o pár baráků pod námi bydlel dalmatin Karel a s tím se k smrti nenáviděli....jak prosté.

Bohužel, Huberta potkal stejný osud jako spoustu jiných jedinců velkých plemen, a to torze žaludku.......bylo to dva dny před štědrým dnem roku 2001. Nejhorší vánoční svátky jaké jsem dosud zažila.

=================================================================

                                         matka : BORGA  Uttis                               otec : Interchampion CECIL  Uttis

Sourozenci :

Psi - HARANT, HEKTOR (barva černá) - HUGO, HUXLEY (barva skvrnitá)

Feny - HARPYJE, HYSTERIE (barva černá) - HILDEGARDA (barva skvrnitá)

=================================================================