OMAR, celým jménem OMAR Odehnal :-))

FRANCOUZSKÝ BULDOČEK - pes strakoš

Datum narození 5.5.2003,   úmrtí 28.3.2013

zkouška ZOP

Čas pomalu ubíhal a v mé stěžejní chovatelské stanici REGIA UTTIS se stále ne a ne narodit černý pejsek německé dogy...... furt samá baba anebo, když už kluk, tak zase nebyl černej. Rok a půl jsem vydržela bez psa....dál už to nešlo. A protože jsem po tom obříkovi chtěla něco malého (ale ne zase tak moc), klidného, méně pohyblivého, prostě jen tak na mazlení.....začala jsem se rozhodovat mezi bíglem a francouzským buldočkem.

Vzhledem k nepříliš velkým financím, které jsem si uspořila, rozhodla jsem se pořídit si zvíře bez PP (průkaz původu = rodokmen). Což je samozřejmě dost "blbej" důvod, nicméně tehdy mi to přišlo vcelku logické.

Inzeráty byly na obě plemema, ale bíglové byli všichni zadaní (naštěstí), takže jsem začala obvolávat inzeráty na buldočky (tzv. frbulky).....a co čert nechtěl, poštěstilo se.

Na přelomu května a června roku 2003, jsem se jela se sestřenkou Ivetou podívat na vrh buldočků do vesnice Stražisko u Prostějova. Byli to čtyři pejsci a jedna fenečka - všechno strakošci. A jelikož jsme se obě shodly na konkrétním pejskovi, zaplatila jsem zálohu a ve čtvrtek 19.6.2003 jsem si domů přivezla francouzského buldočka - barva strakoš. Jméno už bylo vymyšlené - OMAR.....později celým jménem Omar Odehnal (po mně :-))

Až po několika dnech se ke mně doneslo, že babička už delší dobu všem tvrdila, že si domů přivezu "prasopsa". V době, kdy jsem obvolávala inzeráty totiž na mém stole uviděla článek s fotkou francouzského buldočka a okamžitě měla jasno...."bude to prasopes". A i když doma už delší dobu všichni tušili, že si pořídím psa (už ani nebyly žádné protesty), téměř nikdo nevěděl o jaké plemeno vlastně půjde. O to víc, byl náš příjezd tehdy očekáván.

Od malička to vůbec nebylo málo pohyblivé a dýchavičné zvířátko, spíše naopak. Pes velikosti 38, jak říkala s oblibou moje mamka (dlouhý stejně jako její pantofel), malý bílo-černý rarášek, který byl jak torpédo a jeho výskoky byly jak na pružinách. Dokázal taky perfektně komunikovat, a to celou škálou zvuků od dětského pláče až po kočičí mňoukání (to mu zůstalo celý život), ale faktem je, že téměř neštěkal. Jako malinký se upnul na lidské nohy a odcházel s každýma nohama co prošly okolo. Tohle bylo nepříjemné zvlášť venku, neboť Omar nereagoval na přivolání, ale pouze na nohy chodců. Takže nebýt připnutý na vodítku, odešel by s prvním člověkem, resp. s prvníma nohama co šly okolo.

S příchodem puberty se u Omárka taky začala projevovat "hluchota", a to hlavně na přivolání. I když jsem nikdy nebyla nějaký výcvikový typ, nakonec jsem se rozhodla, že Omar holt musí do školy a začali jsme chodit na cvičák do KK Zetor v Líšni....no a jelikož byl Omárek šikovný a výcvik ho i bavil, dotáhli jsme to až ke zkouškám ZOP.

Omárek byl jeden z prvních buldočků vůbec, co tuhle zkoušku složil !! 

Povahově byl Omar snad ten nejideálnější rodinný pes se vším všudy. Jako většina buldočků miloval lidi a byl perfektním parťákem i pro děti. Co se týče ostatních zvířat.....se psy se nerval, vyjímkou bylo, když byl napaden - to se postavil hrdě jakémukoli psu. Za svůj živost se porval celkem 5x a pokaždé to byla pouze obrana. Z toho byl 2x napaden stejným psem - zrzavý kříženec stejné hmotnostní kategorie a 3x to byl útok různých jedinců plemene labradorský retrívr - to už byla jiná váhová :-) Nicméně jelikož je buldoček původem "býkohryz" rve se bez bázně a hany a pak je na paničce, aby zasáhla a rvačku ukončila. Fenečky miloval, štěňata v podstatě ignoroval a kočka? Kočka byla pro něj vlastně takovej "jinej" pes, takže taky nebyl problém.

Jako každý buldoček taky chrápal, prděl a v létě, když jsou velká vedra taky chrochtal. Nicméně to určitě není zvíře, které se složí s prvním teplým dnem. Jakmile má přísun vody nebo je pravidelně ochlazován, snáší vedra v pohodě....jen pak prostě chrochtá o něco víc než obvykle :-)) 

Moje šťastné roky s tímhle "superzvířátkem" skončily v jeho nedožitých 10ti letech. I když se pomalu, ale jistě zotavoval z nedávných epileptických záchvatů a byla jsem přesvědčená, že už se vše obrátilo k lepšímu....najednou byl konec. Možná selhalo srdíčko nebo to byla mrtvička, nevím....asi čekal až dojdu z práce a v náručí mi vydechl naposledy. Omárek byl osobnost, celebrita mezi buldočkáři, miláček a pan super pes.